Dobrovolnická mise 2013 - Část V, motorka


Část V, motorka

Cesta z Diskitu do Lehu byla sice bez závalu, ale pro změnu se závějemi. Chudáci motorkáři! Ne jeden vzdal a musel naložit spolujezdkyni do projíždějících aut. My jsme vyfasovali slečnu z Izraele – nastoupila, pravda poděkovala, ale pak najednou  nasadila sluchátka a to byl zdvořilosti konec. O den později jsme potkali v Lehu i jejího přítele - ten se na nás aspoň post mortem usmíval jak divý - takže se nakonec přes Kardung La probojoval.

Zatímco některé okolní průsmyky zapadávaly prvním sněhem a jiné už svoji čepičku ztrácely, my jsme trávili čas v Lehu hledáním motorky. Ukázalo se totiž, že najít „pětistovku“ v dobrém stavu je potíž – vlastně už jen najít „pětistovku“ byla potíž! Nakonec jsme jednu našli v zapadlé boční uličce - a na rozdíl od ostatních motorek vypadala fakt dobře.

2249 img 0423-higlandriders1front

Na majitele jsme čekali dobrých šest hodin, ale vyplatilo se! Club de higland riders jsou totiž jediní, kdo půjčují Bullet Machismo - což je  bullet bez elektriky. Rozhodně nejlepší  motorka, kterou jsme v Lehu vyzkoušeli. Chlapík nám všechno vysvětlil, ukázal co se může rozbít, dal nám náhradní díly a nářadí (jako *jediný* ze všech místních půjčoven se o nás i motorku opravdu postaral). Nakonec vyhrabal někde i poslední rezavý nosič na věci a mohli jsme vyrazit.

Náš první cíl bylo jezero Pangong, cesta z Lehu po Manali-highway je monotónní, jen vás občas probudí půlmetrová díra, spadlý balvan nebo stádo krav. Legrace začíná v polovině stoupání do Chang-La,kde končí asfalt. Na vrcholu Chang-La je velmi příjemná čajovnička a nádherný výhled směrem do centrálního Himaláje. Ovšem řidičské dobrodružství zde teprve začíná. Celá cesta až k jezeru je střídavě kamenná, asfaltová nebo žádná. A i asfaltové části překvapí písečnou dunou (nejvyšší měla metr!) nebo brodem (nejhlubší měl půl metru(!) - ale nebojte, Enfield to zvládne ). Pokud vám neumře motorka jako nám, dojedete do "ekotábora" před setměním. Samotný tábor a okolí  poskytuje všechny druhy ubytování od 500 Rs do 5 000 Rs... Ovšem nezdálo se mi, že by se nějak výrazně lišily. Samotný Pangong lake je vtělením nádhery a vyplatí se vstát se sluncem. I když prostor kam vás pohraničníci pustí není nijak velký, stojí za projetí.

 

2513 img 9655

Po nabažení se jezerem jsme zamířili opět k Chang La a odtud k Tso Kar. Před městečkem Karu jsme se stavili do pokrokové gompy, která se změnila v muzeum - ač krásné, myslím, že to mnichům uškodilo (pozn. - probíhali zde restaurátorské práce nám neznámé evropské organizace a mniši sami nevěděli, kdo to název toho kdo to udělal). V Karu oběd, a vzhůru směrem na Tso kar - s odpolednem přišly bouřky a tak jsme byli rádi, když jsme narazili v půli cesty na Tanglang-La na guesthouse. Bylo to ne zrovna levné ubytování u manželů ve středních letech, relativně vytížené cestovkami z Lehu právě směrem na Tso Kar. Svítání nás další den potkalo na vrcholu Tanglang-La, který udržuje ve stavu průjezdném pro náklaďáky armáda Nepálců. Čajovna na vrcholu bohužel před několika lety vyhořela, ale po sjezdu ke křižovatce Manali-Tso Kar vás rádi pohostí místní Nomádi.

2948 img 8464

Jezero Tso Kar je nedostupné a nádherné. Přilehlá jezírka jsou ještě nedostupnější a nádhernější. Samotná hlavní cesta mezi nimi je motorkářský zážitek - je nová, vede po dně bývalého jezera a jen mírně  zatáčí. Celý křehký ekosystém vlastně hyzdí jen naše přítomnost (:-)), a tak tiše (na Enfieldu?!?!!?) mizíme směrem ke Tsomoriri. K Tsomoriri snad jen tolik, že cesta na něj se na otočku nevyplatí. Je to drkocání nezáživnou krajinou po opravdu hnusných (ani ne obtižných, ale prostě škaredých) cestách.  Samotné ubytování tam je mizérie, ale pokud by se někdo vydal na trek na okolní kopce, pak stačí.

2920 img 8436-2929 img 8445
3463 2012 08 07 leh g08Nám se tam tak nelíbilo, že jsme to rovnou otočili a jeli zpět do údolí Indusu, kde se občas najde špinavá špeluňka na přespání. Další den už pouze jízda údolím  indu o docel adobré a nefrekventované silnici. Pár kilometrů od Lehu se začli šíleně množit lidé. Po silnicích v davech, v autobusech plných až na střechu a dál, mniši, a dokonce i mnišky (miši z ženských klášterů - tedy ženy - a taky do hola). 5Íkame si co se to tam děje, a pak to vidíme – obrovské shromáždění lidu na pláni u silnice, a koho neposlouchají – Dalajláma ukončil svoji meditaci ve zdejších končinách veřejnou pudžou. Celý ohromení dojíždíme do Otzalu, a dozvíme se že zítra již pudža nebude. Ale i tak, vidět její konec stačil.

Jízda na Enfieldu Ladakhem je něco, co se nedá nahradit ani přenést a doufám, že válečné napětí v oblasti ustoupí a my se tam budeme moci vrátit a přijet k Pangongu z východu nebo dojet údolím Shyoku až k ledovcům pod Saser Kangri.

Poslední den v Lehu jsme strávili odpočíváním, výběrem jídel, která jsme ještě neochutnali, a vracením motorky - holt jsou to De Higlindand Riders, u nich zákazník čeká na ně - a přesto to za jejich stroje stojí :). Nakonec nám nezbylo nic jiného než se v šest ráno rozloučit s naším milovaným Otzalem a nechat se odvést na letiště. Let měl dvě hodiny zpoždění kvůli jakýmsi pákistánským leteckým manévrům, ale odlet dobrý všechno dobré. Poslední výhledy na Himálaje byly rozhodně honosné rozloučení.

3583 img 8562

Přepínač jazyků

Náhodný obrázek


Stavební četu významně posílili členové hnutí Brontosaurus.
Image Detail
Go to Top