Dobrovolnická mise 2013 - Část II, cesta

Část II, cesta

Jak už to bývá, s Rusy a Indy to nikdy není lehké. Takže v Dillí marně čekáme na zavazadla. Nakonec se smíříme s tím, že prostě nepřijedou. Na přestup máme tak akorát tři hodiny, ale fronta ke ztraceným zavazadlům Aeroflotu je dlouhá. Úředník je sice mistr ve svém oboru a zvládal opravdu *hodně* lidí zároveň, ale i tak. Než člověk dostane formulář X25 ve dvou kopiích, sežene kulaté razítko A19 a hranaté C45 aby vyjednal formulář D40 a nakonec na něj zajistil razítko X1 a .. ono to chvilku zabere. Navíc jsme chtěli odvézt batohy kamsi do Kašmíru a to chtělo zase jiný formulář a další razítko a nakonec šílené vysvětlování. Výsledkem byla jakási pocuchaná kopie a úprk do zavřené brány našeho letu.

Po trošce diplomacie a příjemném zásahu indické armády jsme byli u nástupního mola včas a zbývalo už jen hodinu čekat přistaví letadlo... Prostě Indové :). I jsem v tom shonu zapomněl, že vezu nějaké antény. Let přes Himálaje byl více než příjemný a po důkladné prohlídce na letišti v Lehu (přece jen, dva turisti s vízem na měsíc bez zavazadel se jim úplně nezdáli) jsme nakonec vstoupili do Ladakhu.
Výběr ubytování v Lehu je obrovský. My si hodili kostkou v nejlevnější třídě a vypadl nám Guest House Otzal. Tato náhoda změnila směr nešťastného začátku, neb jak se později ukázalo, Otzal byl nejčistší, nejhezčí, nejluxusnější a +-i nejlevnější ze všech hotýlků, kterými jsme později prošli (včetně **** v Dillí) nebo kde jsme jen prostě byly někoho navštívit. Majitelé Otzalu byli tak neuvěřitelně vlídní a vstřícní lidé, že jsem se za Evropany styděl ještě víc než ve zbytku Asie. I zázemí kolem Otzalu (hlavně dvorek na ustájení motorek) bylo - prostě perfektní.

První dny proběhly víceméně nudně - aklimatizace, koukání po památkách Lehu, pokusy kontaktovat dr. Wanciuka (který mezitím odjel do Nubry), zjištění, že jeho svatost mladý Bakula odjel studovat na několik let do jižní Indie, půjčování motorky a koukání o vzdálenějších destinacích kolem Lehu [pozor, půjčení Enfielda na jeden den bez znalosti motorek se může nevyplatit, jednou nám prostě motorka odešla 50 km od Lehu na nemocnou baterku a museli jsme stopovat kamiony...] a samozřejmě občasné volání do Aeroflotu. Když nám třetí den potvrdili, že "zítra ráno" tam budou (ne, že bysme jim to věřili, ale pokus být musel...) naděje stouply a jali jsme se vyřídit povolení ke vstupu do Nubry. Pokus vyřídit si povolení sami jsme vzdali - finanční rozdíl 20 x 500 rupií je sice už znát, ale prostě buď tam úředník nebyl nebo nešel proud nebo něco jiného (..prostě Indie...) a tak to za nás vyřídila "cestovka" Global Explorer. A pravda vyřídila to příjemně. Permit měla hned, a jeep nám nakonec vyšel (neb jsme byly jaksi liší mimo skupinu a nadplán) jen pro nás dva. Což je v případě cesty asi tak kvalitní jako je přejezd Kardung La zaručená výhoda. Ráno jsme nabrali zavazadla na letišti (což  také není v případě tak střeženého letiště, na který létá jeden až dva lety denně tam a stejně tak zpět mimo "klasické příletové hodiny" zrovna lehký úkol) a rychle na "taxík". Za necelých 6 hodin (dva sesuvy kousek pod vrcholem průsmyku chvíli zdrží) jsme byli s tichým "wou" ve tváři v klášteře neb gompa je to vskutku impozantní.